Rozeznáte porcelán od keramiky? Možná se vám to nezdá důležité, ale přece jen nezaškodí, když víme, co vlastně doma máme, zda keramické či porcelánové talíře, hrnky, vázy, příp. nějaké další dekorace. A co teprve, když nastane situace, že potřebujeme některý z porcelánových či keramických předmětů zrestaurovat nebo jen tak opravit? Potom už je hodně podstatné, zda zvolíme správný postup. Proto vám přinášíme stručný přehled porcelánu a keramiky včetně malého rádce, jak je od sebe nejlépe rozeznat.
Co to vlastně je?
Porcelán a keramika jsou předměty vyráběné v hrnčířské dílně, které jsou potom sušené a vypalované, a které následně procházejí dalšími různými úpravami podle potřeby. Technologie těchto procesů je důležitá, protože má vliv na cenu a způsob pozdější opravy. Nejprve si proto, před renovací keramiky nebo porcelánu pozorně prohlédněte materiál, potom glazuru a nakonec dekor.
Jak je od sebe rozeznáme?
Keramika a porcelán se od sebe při bližším pohledu liší v několika znacích. Měli byste být schopni je od sebe bezpečně rozeznat, protože vaše případné opravné zásahy by naprosto zbytečně mohly skončit neúspěchem.
- Ulomený nebo otlučený okraj keramického předmětu odhalí hrubou zrnitou hmotu. Podíváte-li se na něj v jasném denním světle, uvidíte na povrchu zřetelnou linii glazury.
- Střep porcelánu je mnohem jemnější a světlejší s téměř sklovitým vzhledem a se zatavenou glazurou.
- Porcelán je velmi lehký a průsvitný proti světlu.
- Dalším rysem porcelánu je to, že když do něj lehce cvrnknete, vydává zvonivý zvuk.
Biskvit
Jedná se o bílý porcelán bez glazury, také známý jako bisque. Trefit správný barevný tón tohoto nepolévaného porcelánu je velmi obtížné.
Černý wedgwoodský porcelán
Je to vlastně červeně zbarvená kamenina s obsahem železa. Poprvé byla vyrobena ve wedgwoodské manufaktuře v 18. století
Fajáns (majolika)
Tato kamenina bývá vypalovaná při nižších teplotách, než je obvyklé. Smetanově zbarvená olovnatá glazura není odolná proti horké vodě.
Kamenina
Tvrdá, hrubá, neporézní keramika, která se vyrábí přidáním křemene (flintu) nebo kamenného prachu do hrnčířské hlíny. Kamenina se solnou glazurou, která má jemně zdrsnělý povrch, se vypaluje v peci, do které se přidá sůl.
Kostní porcelán
Jedná se o druh tvrdého porcelánu, do kterého se přidává kostní popel, který mu dává bílé zabarvení. Začal se vyrábět koncem 18. století.
Měkký porcelán
Tento porcelán se vyráběl ještě před tím, než se rozšířila výroba tvrdého porcelánu. Vyráběl se ze směsi písku s křemenem. Glazura byla vypalována při nižších teplotách, proto zůstává na povrchu a je výraznější než u tvrdého porcelánu. Tento druh porcelánu není tak odolný jako tvrdý porcelán a snadno se poškrábe.
Polévané výrobky
Označujeme tak keramiku ponořenou do krémové směsi vody s hrnčířskou hlínou. Poleva sama o sobě je dekorativním prvkem. Někdy se část polevy odstraňovala, a tak se vytvářely různé vzory.
Pórovina, hrnčířské výrobky
Jsou to neprůsvitné výrobky ze sušené hlíny. Jejich povrch je porézní, proto musí být glazovány, aby nepropouštěly vodu.
Tvrdý porcelán
Začal se vyrábět v Číně v 9. století. Jeho výroba zůstala pro Evropu tajemstvím až do r. 1705. Tvrdý porcelán se vyrábí ze směsi kaolinu, křemene a živce, vypalované při 900 °C (přežah). Po oglazování je předmět vypálen při 1 400 °C (dožah). Tím se glazura zataví do porcelánové hmoty a dodá jí neobyčejnou tvrdost.
Tagy: Interiér, Jídelna, Keramika, Nádobí, Porcelán